Glen Oak

Simon Barton v Glen Oak
Wellington, stát Nový Jižní Wales, Austrálie
3 400 ovcí na 4 500 akrech

Když Dennis Barton, syn Charlesa Bartona, bankovního úředníka a prvního chovatele ovcí merino v rodině, koupil ve třicátých letech 20. století usedlost Glen Oak ve Wellingtonu, v Novém Jižním Walesu získal do svých rukou na krásný pozemek. Musel ale čelit i mnoha výzvám: byly tu mračna kobylek, tisíce králíků, kteří spásali trávu. A k tomu si představte hejna much, přitahovanými vlhkými záhyby ovčí kůže, kam by chtěly naklást vajíčka. Bartonovy ovce měly vrásčitou kůži s množstvím kožních výrůstků, tak lákavých pro dotěrné mouchy. V té době to nebylo nic neobvyklého.

Byl to obvyklý způsob hospodaření a chovu ovcí merino. Dennisův syn John však viděl velký prostor pro zlepšení. Stejně se zachoval i Johnův syn Simon. Dnes je Simonem čtvrtou generací farmářů na merino farmě v Glen Oak. Farmu provozuje společně se svou ženou Carlene a svým otcem, nyní již 86letým Johnem. Děti Simona a Carlene se nedávno přestěhovaly za školou a prací. Nyní tak tito tři majitelé žijí sami ve dvou velkých domech. Farma je obklopena nádhernými žulovými skalkami, rozsáhlými háji pomerančovníků, broskvoní a jabloní, ve kterých se prohánějí divocí klokani, 40tihlavé stádo koní, 200 krav a 3 400 merino ovcí. Zdravějších a šťastnějších než kdy předtím.

Před 20 lety Simon absolvoval pětidenní zemědělský kurz, kterým změnil způsob svého hospodaření. Bartonovi “zabili to, co chtělo růst, a nechali růst to, co chtělo umřít”, vysvětluje Simon. Bylo zkrátka nutné udělat změnu. Simon chápal, že původní australská tráva, bez ohledu na to, že má mnoho semen, která by se mohla přeměnit v měkkou vlnu jeho merino ovcí, musí mít prostor pro růst.

Namísto toho, aby pokračoval v pěstování dovezené, nepůvodní “super-trávě”, která nebyla vůbec vhodná pro půdu v Glen Oak, Simon raději vsadil na původní trávu. Tímto způsobem mohl Simon odstranit chemikálie a škodlivé hnojiva a začal “pracovat s přírodou, nikoli proti ní”, jak sám dává. Před deseti lety tedy upustili od metody „mulesing“ (preventivní odstranění kůže pod ocasem proti možnému kožnímu onemocnění ovcí) tím, že zakoupili berany plemene SRS (ovce s jemně zvlněnou kůží. A dnes, po deseti letech, se Simon rozhodl udělat další velké zlepšení; stříhat ovce každých šest měsíců.

Tímto způsobem ovci naroste více vlny, která je kratší a silnější. Snadněji se tak podaří udržovat vlnou čistší od vegetace, prachu a nečistot. Manipulace s ovcemi bude hladší a ovce budou celkově ve zdravějším stavu. Simon je vlně oddaný a vždycky bude. Proč? “Prostě miluji náš výrobek,” usmívá se.

Add to cart

New Letter