S Devoldem v Albánii 2

S Devoldem v Albánii

Poslední vyprávění cestovatelské dvojice Travelbeat – Jindry a Dana nás zavede do méně navštěvovaných oblastí Balkánského poloostrova. Turisty nezaplavené Albánie, Černá Hora a Srbsko je zajímavými lokalitami pestrého jihovýchodu Evropy. Jindra a Dan spolu s Devoldem je projeli pro vás.

Na skok do Albánie

Z Montenegra jsme se rozhodli navštívit alespoň okrajově Albánii, pro Daniela stará kamarádka, pro mě nová země. Hranice za černohorskou Gusiní byla jak ze starých časů, závora a jeden milý pan celník. Projeli jsme si údolí Vermosh a opět si užili nejedny serpentiny (začínáme si myslet, že norská Trolí stezka se fakt přeceňuje). Zajeli jsme si do Skadaru, kde nás pohltila místní doprava “á la najdi si svůj jízdní pruh a zaparkuj si, kde potřebuješ, hlavně žádný stres!“. Nadchnul nás místní trh s ovocem a zeleninou, kvalitní, levný a neskutečně chutný, lidé příjemní, když se snažíme použít pár slovíček a vět, které umíme. Prošli jsme si zříceninu hradu Rozafa stojící na kopci a nabízející skvělý pohled na celý Skadar. Upíchli jsme se v nedalekém kempu přímo u Skadarského jezera, protože kemp nabízel příhodné molo. Nemohli jsme odolat, chtěli jsme se projet na našem kajaku po největším jezeře Balkánu. Foukal vítr a my si připadali jako na moři díky zvětšujícím se vlnkám. Pozorovali jsme hejna ptáků a z loděk do sítí chytající místní rybáře.

 

 Přes noc nám sprchlo, ale ráno už bylo hezky. V klidu jsme se zabalili a pokračovali o dům dál. Projížděli jsme ještě jednou Skadarem, zastavili jsme se u obchoďáku, který byl v kontrastu postavený vedle slamu. Hned se k nám připojila žebrající romská holčička, byla opravdu neodbytná. Peníze jsme jí nedali, ale pár kousků ovoce ano. Uměla anglicky poděkovat. V Lezhë jsme si pochutnali na pizze a byrku a zamířili do Krujë na trh a bazar. Daniel usmlouval nákup svého oblíbeného albánského hrdiny Skënderbeu v tekutém stavu, chutná podobně jako brandy. Neodolali jsme ani dalším produktům, ručně tkanému koberečku, malované misce či hmoždíři z olivového dřeva. Ukryli jsme poklady do auta a prošli si další zříceninu hradu. Vraceli jsme se zpět a u Lezhë jsme už za tmy našli místo na pláži u moře, kde se k nám hned věrně připojili dva hafani a utábořili se pod naším autem. Ráno jsme našli mou pantofli unesenou psím gangem, naštěstí moc neponičenou a šli na procházku po pláži s našimi novými kamarády. Nakrmili jsme je a rozloučili se, čekal nás návrat do Černé Hory. Na hranicích jsme policistovi předali pasy na albánské straně a dostali jsme je bez problému v okýnku na černohorské straně.

 

Jeli jsme se vykoupat na proslulou Ada Bojanu, nudistickou pláž oblíbenou u německých FKK-Freunde. Naštěstí bylo zcela po sezoně a měli jsme pláž a moře téměř jen pro sebe, našli jsme pohodové místo, kde jsme si plně užili jedny z posledních dnů u moře. Navštívili jsme i historickou část města Ulcinje. Stari Grad je opravdu kouzelné místo. Úzké uličky, řada restaurací a zákoutíček, nachází se zde i kostel, který byl přestavěn na mešitu v 17. století. Večer na pláži nám znovu posloužil suvenýr z Ruska, díky kabelům jsme nahodili chcíplé auto kitesurfařů. Vyrazili jsme do Baru, cestou u silnice jsme si koupili bedýnků mandarinek, mňam. Procházku po historickém Baru nám znemožnila bandička místních Romů, kteří vymáhali parkovné na místech, kde se platit nemuselo. Rozhodli jsme se předejít zbytečným komplikacím a jeli jsme přes Sutomore do Petrovace. Vyšlápli jsme si na nedaleké zbytky pevnosti Haj-nehaj. Povedlo se nám usmlouvat kemp u kamínkové pláže (za pomoc se stěhováním ledničky), kde jsme se důstojně rozloučili s mořem.

 

Všechny cestou vedou…

Pomalu jsme se vydali na cestu směrem domů. Počasí se zhoršilo a my to kolem Skadarského jezera vzali do Podgorice, zastavili se v Kolašinu na oběd – miješano meso, povrče na grilu, šopská saláta, pivo a jako zákusek baklavy. Přes Bijelo Polje a Dobrakovo jsme dojeli na hranice. Změnil se čas a my změnili zemi. Vstup do Srbska nám přinesl konečně nové razítko do pasu a Dan si hned úspěšně vyzkoušel rybaření. K večeři jsme měli filety ze 44 cm velkého pstruha. Vyrazili jsme na Užici po, dalo by se říct, panoramatické cestě. Zastavili jsme se na prohlídku vápencové jeskyně Stopića Pećina chráněné státem jako přírodní monument. Z Užice na Čačak nám krajina čím dál více připomínala Čechy. Míjeli jsme vesnice a městečka a všude nám to přišlo takové mrtvé. V Ovčar Banja jsme objevili obchůdek s příjemnou paní a základním zbožím jak z jiné doby, ale včetně srbského vína, které jsme chtěli ochutnat. Přenocovali jsme pod mostem, nebylo to poprvé a asi ani naposledy. Překvapivě nás tam ráno navštívil bezdomovec, zda nemáme cigárko, kafíčko, či něco k jídlu. Potěšili jsme ho českým pivem a pokračovali jsme do Čačaku. Čačak byl konečně živé město. Nakoupili jsme zeleninu, posilnili se burky, sehnali pojistky a žárovku do auta, naše kráska chtěla mít taky suvenýr. Plni energie jsme dojeli do Bělehradu do parku Kalemegdan. Jde o největší park v hlavním městě Srbska nad soutokem řek Sávy a Dunaje. Parku dominuje Bělehradská pevnost, jejíž venkovní i vnitřní prostory jsou plně využity muzei, sportovišti, výstavami.

Z Bělehradu jsme zavítali ještě do NP Fruška Gora. Informační centrum bylo sice zavřené, ale paní nás pustila dovnitř a ukázala nám výstavku vycpaných zvířat a pověděla nám, kde co najdeme. Počasí žádná sláva, ale mrkli jsme na památník věnovaný 2. světové válce a zašli i na jednu ze zřícenin. Přes Novi Sad jsme se po dálnici dopravili na hraniční přechod Horgoš, zpět do Maďarska, zpět do EU. V Maďarsku jsme nakoukli do univerzitního městečka Szegedu a kolem Budapešti pokračovali do Rakouska a do Čech.

Poděkování Devoldu a Norské módě

Nečekaná cesta na Balkán je za námi, stejně tak téměř půl rok na cestách. Balkán přinesl nezapomenutelné zážitky, krásnou přírodu, čisté moře, chutná jídla, dokonalé pekárny, skvělá vína a nová přátelství. Vše s námi prožívaly produkty DEVOLD, bez kterých by cestování nebylo tak příjemné a komfortní. Pro příště víme, že když cestujeme s DEVOLDem, není třeba velkého množství oblečení, stačí jen pár těch správných kousků! 😉 Děkujeme NORSKÉ MÓDĚ za materiální podporu a sdílení naší cesty!

Travelbeat

 

Jindra s Danem projeli kus světa a vlněné oblečení Devold používali v pestrých klimatických podmínkách.
Zkuste je jako oni zařadit do své výstroje i vy.

Na pěší výletě se vám bude hodit prověřená výstroj – trika a ponožky Hiking.

Studí vás lokty a táhne na uši? Zkuste trika Duo Active a čepici Alnes a bude vám báječně.

Potřebuje skladný, rychlý a spolehlivý vařič? Snadno a rychle si uvaříte s pomocí vařiče Jetboil Minimo.

Add to cart

New Letter