Warrambeen

Ian a James Taylorovi ve Warrambeen
Shelford, stát Victoria, Austrálie
16 000 ovcí na 10 400 akrech

Zní to, jako když silný déšť dopadá na plechovou střechu, když spolu několik stovek z 16 000 merino ovcí pobíhá po staré dřevěné podlaze uvnitř boudy na stříhání ovcí z šedesátých let 19. století. Tuto krásnou farmu, která se nachází na skalnatých a nedotčených loukách západně od Melbourne, provozuje a vlastní Trish a Ian Taylorovi se svými syny Jamesem a Georgem. Jsou již devátou generací, která zde hospodaří. Jamesova manželka Georgina, jejich dvě děti Lachlan a Florencie, stejně jako zaměstnanci Andrew a Tamara a celkem 23 psů tráví rušné všední dny na této velké vícegenerační merino farmě.

Ianova rodina je původem z proslulé usedlosti Kenilworth na Tasmánii, kde roku 1835 Ianův předek David Taylor zakoupil polovinu stáda od průkopnice chovu Elizy Furlongové, které si s sebou přivezla z Německa. Rodina Trish Taylorové koupila australskou farmu Warrambeen roku 1902. V roce 1989 se Trish a Ian, po 17 letech manželství přestěhovali z Kenilworthu do Warrambeen a přivezli s sebou své stádo ovcí – 3500 exkluzivních potomků saských ovcí. Jejich ovce merino tak zopakovaly – ale opačným směrem – plavbu přes Bassův průliv, stejnou cestu, kterou jejich předkové podnikli před 160 lety.

Taylorovi jsou hrdí majitelé a opatrovníci opravdu neobvyklé kůlny na stříhání ovcí. Dřevěná bouda, pravděpodobně postavená skotskými dělníky z kamenolomu, je postavena z čediče, z borového dřeva a ze dřeva místního eukalyptu. Celá stavba vypadá jako trup plachetnice obrácený dnem vzhůru. Podobné boudy jsou ve státě Victoria jen tři. V sezóně stříhání ovcí touto boudou projde kolem 1 300 ovcí denně. Občas děti chtějí jezdit na ovcích jako na malých ponících a poskakují si v právě nastříhané vlně. “Samotné ovce potřebují zůstat v chladné a mokré zimě v teple, takže naše ovce dávají opravdu měkkou, opravdu jemnou a opravdu silnou vlnu,” říká James, zatímco se musí sám v létě vyrovnat na pastvinách s neustálými poryvy větru a požárem buše.


Připomíná, že před 20 lety nebyla jeho rodina tak aktivní, jako dnes. Mají předběžný bezpečnostní plán nazvaný “40/40”. James říká, že pokud vítr dosáhne rychlosti více než 40 kilometrů za sekundu – nebo teploměr přesáhne 40°C – stáhnou stáda do bezpečných oblastí.

Austrálie je jednou z nejsušších krajin na světě, je obzvláště drsná “ale ovce taky,” říká Ian. Taylorovu rodinu lze takto taky označit. Vzhledem k tomu, že australská vrstva půdy může mít sílu pouhých osmi centimetrů, a ne třináctkrát tolik, kolik jí lze nalézt v Evropě, “musíme být chytří a inovativní,” říká Ian, než dodá, že jeho rodina věří v tradici, v níž by “každá generace měla přejít na lepší environmentální a výrobní výsledky než generace předchozí.”

Add to cart

New Letter